Že přestat kouřit vyžaduje pevnou vůli, možná, ale je to druhotné a často jen výmluva, proč nepřestat. Že silný kuřák, který přestane den ze dne kouřit má skutečné abstinenční příznaky je nesmysl. Záleží jen na tom jak silný je motiv k rozhodnutí nekouřit.

Příběh první - můj vlastní: Byl jsem silný kuřák a v nemocnici místo zápalu plic , mi diagnostikovali rakovinu. Od toho momentu zmizela zcela touha si zapálit a žádný abstinenční příznak jsem na sobě nepozoroval. Už je to pět let a opravdu mne od té doby ani na chvilku nenapadlo, že bych si dal byť jednu cigaretu nebo dříve tak oblíbený doutník.

Příběh druhý, kamaráda: Po tom, co se vrátil z balkónu, kam si šel na cigárko, si mu sedl na klín jeho tříletý synek. Podíval se na něj a řekl: " Tatínku, kuřáci umírají brzy. A já bych chtěl,abys byl se mnou dlouho, tak Tě prosím, nekuř!" Od toho okamžiku žádná cigareta a žádný abstinenční příznak jsem na něm také neviděl.

Děkuji za příspěvek, uvedené příklady jsou obdobou mého příspěvku, jsou ale motivovány strachem či obavou. To jistě jsou silné emoce.

Moc dobře se mi to četlo. Jen nevím, jestli je ta první věta o závislostech pravdou - některé závislosti, například každé ráno si vyjít do lesa, nepovažuji za škodlivé. A přesně tak, nemá cenu se pro cokoliv stresovat a chtít to okamžitě změnit. Ta vhodná chvíle teprve přijde.