Patrně již nejsme racionální bytosti

Otázkou ovšem je, zda jsme vůbec někdy  racionální byli, nebo jestli nám ve sebezničujícím rozletu bránil jenom nedostatek technologií a masmediální masáže

Chyba základního nastavení

Současný ekonomický systém je založen především na jednom hlavním parametru, na stálém růstu, a ten charakterizuje zvyšování hrubého domácího produktu (HDP). Dlužno připomenout, že toto kritérium přinejmenším není nejlepší. Ztroskotá-li příkladně ropný tanker a ropa kontaminuje pobřeží, stane se čištění kamenů, odvoz písku a ropou obalených nebohých racků výdaji státu a tím i součástí HDP.

Stálý růst je jednou z civilizačních slepých uliček, tak je alespoň označují nejenom odborníci v degrowth (nerůstu), ale i studie publikovaná ve Filosofickém sborníku Královské společnosti, která definuje slepé uličky, v nichž se lidstvo ocitá. Patří mezi ně moderní zemědělství, jež přineslo závislost na několika produktivních plodinách (pšenice, rýže, kukuřice a sója) a způsobilo raketový nárůst spotřeby kalorií; ekonomický růst, který nepřináší výhody pro lidi ani pro životní prostředí; nestabilita globální spolupráce, vlivy klimatu a umělá inteligence. Podle odborníků je dvanáct ze 14 evolučních pastí již v pokročilém stavu. Lidstvo je na pokraji uvíznutí do té míry, že bude velmi obtížné se osvobodit. Podle studie se v deseti z těchto 14 pastí lidé pohybují špatným směrem. Je znepokojivé, že uvedené evoluční pasti se navzájem posilují.  

Klimatická past

Nárůst teplot vzhledem k minulému roku 2022 činil  v letošních letních a podzimních měsících asi půl stupně. Stálé emise GHG (Greenhouse Gases) - skleníkových plynů vedou ke stále vyšší teplotě. Ve více jak 88 tisíc článků bylo podle zjištění Cornellovy univerzity nalezeno jen 28, které polemizovaly s civilizační příčinou globální klimatické změny. Příliš tyto zprávy nevnímáme, zato pilně posloucháme Klausy a Vondry, kteří postavili svou politickou karieru na tom, že říkají to, co se dobře poslouchá, tedy že klimatická změna má přírodní příčinu, případně že vůbec neexistuje, či že Green Deal, který chce ve skutečnosti zajistit čistou energii bez emisí, čisté životní prostředí, ochranu biodiverzity je nesmysl dirigovaný evropskými ekofanatiky.

Šalebná hra fosilních koncernů

Investiční fondy označené jako zelené nebo společensky odpovědné jsou podle thinktanku Common Wealth využívány některými z největších světových správců aktiv investování  k stovek milionů liber do společností vyrábějících fosilní paliva.

Aškoliv rostou investice do obnovitelných zdrojů, rostou také investice do fosilních zdrojů. Za poslední čtyři roky vzrostly fosilní investice z 839 miliard euro na 1050 miliard euro, na růstu se také podílí uhlí za stejnou dobu nárůstem ze 102 na 148 miliard euro.

 A jaká je fosilní budoucnost? Dvacet největších světových ropných a plynárenských společností  včetně firem Shell, Exxon a Gazprom utratí do konce roku 2030 932 miliard dolarů na rozvoj nových nalezišť ropy a zemního plynu. A do konce roku 2040 naroste toto číslo podle analýz Rystad Energy zveřejněné na Global Witness a Oil Change International na ještě závratnějších 1,5 bilionu dolarů. Generální tajemník OSN Antonio Guterres nazývá investice do nové infrastruktury fosilních paliv „morálním a ekonomickým šílenstvím“.  

Jako by to nestačilo, tak firmy lobbují proti klimatické hrozbě, za další prostředky pro fosilní průmysl a uplácí se nemorální politici a vědci. Portál statista uvádí objemy prostředků vložených do fosilního lobbingu za rok 2019 ve výši 201 milionů dolarů. Jsou mezi nimi samozřejmě také firmy Exxon a Shell, které již v osmdesátých letech utajili výsledky jimi samými zadaných výzkumných zpráv, které přesně popisovaly, co ve změně klimatu zažíváme dnes.

Spása jádrem?

Česká republika sází na jaderné zdroje a vedle velkých elektráren má plány na výstavbu malých modulárních reaktorů (MMR).  To i přesto, že prozatímní cenu elektřiny z těchto zařízení odhaduje několik odborných energetických organizací asi na dvoj až trojnásobek průměrné současné ceny obnovitelné elektřiny z velké fotovoltaiky či větru. Jedná se o následující organizace: NEA (Nuclear Energy Agency): CAPEX na 58 a OPEX na 30–75 USD/MWh, NextEra Energy: (jeden z největších kapitálových investorů) uvádí v roce 2022 105–135 USD/MWh, CSIRO: (Australská organizace pro vědecký a průmyslový výzkum) 92–220 USD/MWh, IDAHO POWER: (energetická společnost) 125 USD/MWh pro NuScale. V průměru se tedy jedná o ceny okolo 120 USD/MWh.

Banka Lazard uvádí hodnotu LCOE průmyslové dimenze fotovoltaiky v rozmezí 24 až 96 USD/MWh a u onshore větru cenu v rozmezí 24 až 75 USD/MWh. Srovnáni ceny jaderné elektřiny z velkých elektráren s cenou obnovitelně generované elektřiny, vede k 4 až 5násobku a ke dvojnásobku v případě akumulace.

Cena prvního projektu MMR NuScale se zvýšila z 5,3 miliardy USD, podle odhadu v listopadu 2021, na 9,3 miliardy USD v lednu 2023, vedle pochybností nad bezpečnostními riziky nové a neodzkoušené konstrukce reaktoru.

 Dne 8.11. t.r. uvedla společnost NuScale Power, že se dohodla s energetickou skupinou v Utahu (UAMPS) na ukončení projektu MMR pro společnost, což představuje ránu americkým ambicím ve věci jaderné energie v boji proti změně klimatu. Ten den klesly akcie NuScale  o 50 %. Projekt byl ukončen z důvodu odstupu některých zákazníků následkem zvýšení ceny o 53 %.

Podle odhadu americké National Renewable Energy Laboratory  NREL bude po roce 2030-35 (kdy by měly být k síti připojeny nové české reaktory) cena elektřiny LCOE z veliké fotovoltaiky, resp. větrných zdrojů s bateriovou zálohou ve středním odhadu na úrovni 25 USD/MWh. Bude v tomto případě cena jaderné elektřiny konkurenceschopná? Velmi jistě nebude a povede ke zvýšení zátěže obyvatelů a firem. Cenové trendy jsou ustálené a jdou proti sobě: jaderná energie se zdražuje a obnovitelná energie a akumulace se zlevňují.

Objem elektřiny vyrobené z OZE na světě roste, zatímco z jaderných zdrojů klesl ve srovnání s jádrem asi na jednu třetinu.

Fúze v Čechách?

Podle Akademie věd ČR má naše země  všechny předpoklady, aby u nás byl kolem roku 2050 postaven a do provozu uveden prototyp jaderné fúzní elektrárny. Soudí, že tato elektrárna umožní vyrábět elektřinu bez negativních dopadů na životní prostředí. Plány na fúzní reaktor v České republice lze označit jsou jen stěží pochopitelné. Nemůžeme přece opomenout, že k roku 2050 bychom měli dekarbonizovat celé hospodářství. Tato technologie ohrozí dekarbonizaci přesměrovanými finančními prostředky, které mohly být využity mnohem lépe. Opravdu věří propagátoři fúzních snů, že jejich elektřina bude levnější než vícevrstvá perovskitová fotovoltaika nebo Muskova feroelektrická fotovoltaika či polymerové baterie POLYJOULE bez lithia a kobaltu nebo redoxní průtokové baterie, které pracují s nekovovými součástmi a ligninovým elektrolytem z obecně dostupného materiálu. Pamatují si kde  byly technologie a ceny obnovitelných zdrojů a akumulace před 25 lety?

Proponenti fúze musí jistě vědět složitých a zatím nevyřešených problémech s doplňováním tritia, neutronovým křehnutím materiálů, s nebezpečím zneužíváním toku neutronů k výrobě štěpného materiálu a aktivními odpady, které budou sice méně radioaktivní než ze štěpných elektráren, ale za to jich bude více?

Nemáme z toho deprese?

I když jsou stále mnozí přesvědčeni, že žijeme v nejlepší době, stále roste spotřeba antidepresiv. To se asi někteří nemohou vyrovnat s rostoucím blahem. Před necelými 10 lety mělo u nás problémy s   chronickou depresí jen 7,1% obyvatel, což byl ve srovnání s nejdepresivnějším Irskem (12,1 %) docela dobrý výsledek.

Můžeme se utěšovat tím, že jsme v Evropě měli v roce 2020 dobré třetí místo od konce. Bohužel ale kompenzováno nejrychlejším nárůstem procenta depresí v rámci Evropy, který mezi roky 2010 a 2020 doznal více než šestinásobku.

Není divu, což?