Před léty chyběla vize, dnes zdravý rozum

Na počátku jakékoliv podstatné změny musí být vize. Když je ale změna v plném proudu, stačí se dívat okolo. Když nestačí ani to, tak jsme v České republice.

Legendární německý politik Hermann Scheer (1944-2010), dlouholetý poslanec Bundestagu, nositel alternativní Nobelovy ceny a Hero of Green Century, který prakticky veškeré své veřejné působení věnoval obnovitelné energii, nebyl nikdy členem strany Zelených. Byl vysoce postaveným politikem německé sociální demokracie (SPD). Již v roce 1988, kdy tento muž založil evropskou asociaci EUROSOLAR pro podporu obnovitelné energie a náhradu fosilních a jaderných energetických zdrojů čistou energií, prohlásil, že je možné úplné zásobování obnovitelnou energií. Dostupné potenciály jsou ohromné -  Slunce Zemi poskytne za jednu hodinu tolik energie, kolik jí vyrobíme z našich fosilních a jaderných zdrojů za celý rok.

Kdyby Scheer v 90. letech neměl tuto vizi, patrně bychom v Evropě a na světe ještě dlouho museli na energetickou obrodu čekat. Na model německého zákona EEG, jehož účinek předčil všechna tehdejší očekávání. Na energetické zdroje, které nepotřebují uhlí, ropu, plyn, ale ani uran, plutonium či thorium, na zdroje, které neznečišťují atmosféru, nezvyšuje se kvůli nim hladina moří, neumírá kvůli nim ročně téměř tolik lidí jako za rok druhé světové války. Na zdroje, které nemohou způsobit žádnou katastrofu, jakou byl Černobyl nebo Fukušima.

Když se budete v současné chvíli v České republice pokoušet prosazovat vizi úplného zásobování obnovitelnou energií, bude Vás většina považovat za snílka, v horším případě za podvodníka a mystifikátora. Konservatismus je možná někdy stabilizujícím prvkem; v současné době ale představuje vstupenku do pekla rozvinuté klimatické katastrofy.

Ti, co společnost posunuli, snad neměli vizi? Ať pomyslíme na vědce, vynálezce, ale i státníky či politiky. Vyznačoval se někdo z nich opatrnickým přístupem, tvrdil někdo z nich, že musíme nabídnout společnosti jenom to, co sama chce a takovým způsobem, abychom ji nepřekvapili nebo nepoděsili?

Bohužel jsem zkušenost s takovými přístupy opakovaně udělal na různých místech, ať se již jednalo o strategické jednání k programu hnutí Duha nebo na jednání na Státním fondu životního prostředí. Když jsem v loňském roce Státním fondu životního prostředí projednával s vysoce postavenými úředníky možnost zadání studie o úplném zásobování ČR obnovitelnou energií ve všech třech základních oblastech (elektřina, teplo, mobilita), které by mohla vypracovat univerzita v Lappeenranta, dostal jsem zvláštní odpověď: Zadáme to jenom pro jeden kraj. Nepochopil jsem proč. Kvůli úspoře nákladů? Asi ne, spíš kvůli úzkoprsosti a nedůvěře. A nevládní organizace? Odmítají představu úplného zásobování České republiky obnovitelnou energií, údajně pro nedůvěryhodnost takové představy a neprodejnost takové vize veřejnosti. Malost, defétismus?

Za evropskou, ale i světovou energetickou změnou stála před třiceti lety vize jednoho muže. Konsenzus současné doby je založen především na opatrném konservativním přístupu. V takovém uvažování na Vizi není místo.   

Nevládní organizace hledají cestu jak zprostředkovat veřejnosti jednoznačné a neoddiskutovatelné přednosti obnovitelných zdrojů energie: Čisté životní prostředí, zdravější populace, nižší náklady na zdravotní systém, zastavení klimatické změny, nižší cenu produktu a zásadní omezení obrovských externích nákladů - ukončení globální války s přírodou, kvalitnější dodávky - praxe ukázala, že  zvyšující se podíl obnovitelné elektřiny v síti vede ke kratším průměrným výpadům dodávky elektřiny a bezpečnějšímu zásobování například závislost parametru SAIDI na procentu obnovitelné elektřiny. Tyto argumenty se jim zdají veřejnosti neprodejné?

 To, co bylo ještě před kratičkým časem pro mnohé nevěrohodnou fantazií, se stále rychleji mění v realitu. Na počátku listopadu minulého roku americká banka Lazard publikovala studii o LCOE cenách elektřiny z různých zdrojů a v rámci ní specifikovala cenu proudu z fotovoltaických elektráren v průmyslovém měřítku v rozmezí 43 až 53 USD/MWh a pro jádro v rozmezí 112 až 183 USD/MWh  (bez odstranění dosloužilé elektrárny).

Když jsem shora uvedené informace zveřejnil na tomto blogu, mnozí diskutéři na údaje reagovali negativně. Namítali, že banka energetice nerozumí (nehledě na to, že loňská zpráva byla v pořadí již jedenáctá), že to je jenom „nějaká banka“ a co ta ví o spletitostech energetiky (nehledě na to, že poskytuje poradenství takových energetickým gigantům, jakými jsou Areva, španělská Iberdrola, či italský Enel). Opomíjeli, že jsem necitoval banku jako zdroj technických, ale ekonomických údajů.

Bývá tomu tak často u informací, které jsou nečekané a odporují všeobecnému názoru. Není snadné sledovat rychle se rozvíjející sektor, jakým je obnovitelná energetika. A vůbec již ne v České republice, kde se na obnovitelné zdroje stále ještě pohlíží jako na nutné zlo, které „nařídila“ Unie.

Koncem minulého roku byla uzavřena soutěž, v níž veliká fotovoltaická firma Canadian Solar  vyhrála v brazilském státě Pernambuco soutěž o výstavbu 112 MW fotovoltaické elektrárny. Na základě dvacetileté smlouvy byla nabídnuta cena 44 USD/MWh, tedy na spodní hranici rozmezí banky Lazard.  Banka tedy v listopadu minulého roku odhadovala velmi přesně.

V polovině ledna letošního roku cenu brazilského projektu zastínila další informace, tentokráte ze severní Ameriky. Ve státě Colorado byla velkou místní energetickou společností Xcel Energy vypsána aukce na dodávku obnovitelné elektřiny. Medián nabídkové ceny větrné energie byl 18,10 USD/MWh (banka Lazard před dvěma měsíci ještě uváděla 45 USD/MWh). Se skladováním v akumulátorech by byla o tři dolary vyšší a stála by 21 USD/MWh (Lazard uvádí cenu s uskladněním na 10 hodin dokonce 113 USD/MWh).  

Medián cenové nabídky na projekt solárních fotovoltaických elektráren činil 29,50 USD/MWh; s uskladněním 36 dolarů za MWh. O pouhých sedm dolarů více.(Lazard uvádí pro fotovoltaiku s akumulací 82 USD/MWh.) Elektrárny v Coloradu by měly být spuštěny v roce 2023. Od toho roku by Colorado mělo mít nejméně 55% elektřiny z obnovitelných zdrojů v síti.

Dnes jsou tedy zřetelné dvě cenové tendence jdoucí proti sobě: Jádro razantně zdražuje, jak vidíme u stále nedokončených a nepřipojených elektráren s EPR reaktory, které mají ve Finsku devítiletý skluz a Francii šest let a trojnásobným rozpočtem než na počátku. A Evropská komise rozšířila finanční podporu jaderné energie i pro další stavební záměry, nad rámec Hinkley Point C. Obnovitelné energie jsou přitom již levnější i s akumulací a stále zlevňují.

Experimenty s fúzí ovšem také stále platíme. V loňském roce se fúze opět nadechla, když se v experimentu podařilo získat z termojaderné reakce více energie, než do ní bylo vloženo. Bude to tedy stát ještě více.  Že by ale tyto technologie, do nichž byly z veřejných rozpočtů investovány stovky miliard dolarů, byly schopny dosáhnout na výrobní cenu jako větná energie s uskladněním v Coloradu? Za kilowatthodinu 0,435 Kč? Hluboce pochybuji.

Zdá se, že jaderné i fosilní zdroje budou brzy následovat proslavený pád společnosti Kodak, před 120 lety založené slavné nadnárodní firmy vyrábějící především klasický fotografický materiál, která zaspala digitalizaci fotografie. V roce 2000 měla příjmy ve výši 14 miliard dolarů a zisk 1,4 miliardy dolarů. Za pouhých dvanáct let Kodak podal žádost na ochranu proti bankrotu.