Vážení organizátoři a účastnící protestů proti hygienickým opatřením!
Píšu Vám, protože mám vážné pochybnosti nad smyslem protestů proti vládním hygienických opatřením, které svoláváte a organizujete. Na protestech se účastní veliké množství osob, které se chovají přesně tak, jak by se v současné chvíli chovat neměli. Jsou v těsné blízkosti, valná většina, prakticky 100 % z nich nemá roušku, provolávají hesla a zpívají. Ideální podmínky pro přenos nákazy. To je Vaším cílem?
Zapojujete se do dalšího šíření nemoci ve jménu demokracie a svobody? Bude pro vás svobodou zahlcený zdravotní systém, který nebude moci přijímat další pacienty, příkladně i s jinou diagnózou?
Předpokládám, že nevnímáte svobodu jako specifickou formu jen pro někoho, pro mladé, či pro ty jejichž imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá? Svoboda je nesporně důležitá věc, protože nám všem přináší dobro. Svoboda projevu, svoboda vzdělávání, svoboda výběru partnera, svoboda podnikání, to jsou všechno partikulární svobody, které posouvají společnost do vyšší úrovně. Ale svoboda, jako mnoho atributů, nemá jenom jeden rozměr. Svoboda bez odpovědnosti je ale prázdný a nefunkční model, odsouzený k zániku. Lze snad vnímat svobodu jako možnost dělat bez rozmyslu, cokoliv se mi zachce?
Charakterizovali byste například vzornou spolupráci vlády, hygienických orgánů i veřejnosti na Tchaj-wanu jako projev nesvobody? Za dobu celého trvání pandemie bylo v zemi, která má 23 milionů obyvatel identifikováno během celé doby pandemie do začátku prosince pouhých 700 pozitivních případů. Je to výsledek teroru, nebo odpovědnosti k sobě a k ostatním? I v českých mediích jsme mohli vidět žluté boxy mezi žáky v tchajwanských školách; pro Vás jsou zřejmě omezením svobod a symbolem útlaku.
Ano, jsme specifický národ: Znám desítky osob, kteří bojkotují nařízení a vesele se scházejí na večírcích, nejsem jistě sám, který jsem viděl dost lidí ve veřejné dopravě, kteří se ostentativně producírovali bez masky, dávaje svým výrazem nepokrytě najevo, co si o zarouškovaných spoluobčanech myslí. Vím o skupinách, které se v ilegalitě scházejí, aby si společně zazpívaly.
Na Tchaj-wanu jistý ministr navrhl, že by se ve veřejných dopravních prostředcích nemusely nosit roušky, a následovaly protesty nespokojených občanů, kteří to vnímali jako ohrožení. Vedle toho Tchaj-wan solidárně poskytl různým zemím ochranné roušky. Na Tchaj-wanu se neomezila výuka ani výroba, to také můžeme chápat jako důsledek odpovědnosti. Jistě, je to ostrov, na nějž se dostanete jenom letadlem nebo lodí a na roušky jsou Tchajwanci zvyklí.
Bylo by možné označit opatření české vlády za chaotická a místy si protiřečící. S pandemií tohoto druhu ale nemáme zkušenost, takže bychom měli vycházet z principu solidarity a předběžné opatrnosti. Je pro Vás solidarita negací svobody?
Pandemie covidu je patrně jen malou ukázkou toho, co nás v brzké budoucnosti pravděpodobně čeká. Omezení díky emisím skleníkových plynů na sebe jistě nedají dlouho čekat a bohužel pochybuji, že se budou odehrávat v rámci dobrovolné skromnosti.
Nadcházející desetiletí budou podle všeho vyžadovat omezení se prakticky ve všem, jako důsledek naší klimatické nezodpovědnosti k sobě, celé planetě a všem jím obyvatelům. Na základě nových vědeckých poznatků by bylo velmi správné omezit lety, i cestování obecně, měla by se zásadně snížit spotřeba masa a spotřeba pro spotřebu, hnaná reklamou. Na základě vědeckých poznatků bychom měli ze všech sil odstraňovat ze vzduchu oxid uhličitý, žít životy s nižší spotřebou všeho a zbavit se velké části našich materiálních závislostí.
Měla by padnout celá neproduktivní odvětví a lidé by měli začít dělat potřebné věci. Omezení by se měla důsledně dodržována, protože v sázce bude nejenom přežití mladých a zdravých, ale přežití všech. Bude to pro mnohé velmi bolestné. Přeji nám hodně sil!
