Jaký smysl má výzkum jaderné fúze?

30. 09. 2018 10:34:15
Desetiletí velikých slibů a obrovských prostředků stále proudících do výzkumu jaderné fúze. Výsledek je v mlžných dálavách dalších desetiletí. Proč nás fúzní projekt přitahuje?

I když na světě úspěšně pracuje v posledních několika letech mnoho obnovitelných zdrojů energie a stále rostoucí zájem o jejich další instalace podněcuje výzkum a vývoj účinnějších zařízení, spoléhají stále někteří na technologie, o jejichž uvedení do provozu se pořád jenom hovoří. Klasickým příkladem je masivně podporovaný výzkum fúzní technologie, jejíž brzké dokončení se již přes 60 let slibuje a stále před sebou hrne minimálně pětadvacetiletou lhůtu do spuštění.

Co pamatuji, nejméně půl století, se hovoří o jaderné fúzi jako prakticky nekonečném zdroji čisté energie, která nás může posunout k technologickému skoku, k čistému průmyslu, ke hvězdám, k pochopení života,.. (a také ještě k větší spotřebě čehokoliv)... protože veškerá činnost je vázána na spotřebu energie.

Podle českého fyzika plazmatu Jana Procházky není pravděpodobné, že by fúzní reaktor byl komerčně dostupný před rokem 2090; italský odborník Giuseppe Cima, jenž působil na řadě špičkových pracovišť (Euratom Culham UK, ENEA Frascati, CNR Milan a Fusion Research Center Austin), považuje budoucí cenu fúzní technologie za mnohem vyšší, než je současná cena z obnovitelných zdrojů. Soudí, že výzkum a vývoj do komerčního stádia fúzního reaktoru by ještě mohl trvat padesát let.

Proč stále vynakládáme veliké peníze a zdroje na fúzní technologii? Je to exemplární příklad lidské slepé víry v megalomanskou technologii a její zázraky? Když se podíváme na fotovoltaiku, větrnou energetiku či akumulaci energie vidíme v posledních patnácti, dvaceti letech explozi invencí a ohromující rozvoj technologií, spojené s prudkým poklesem ceny a nárůstem objemu instalací. Jak bude vypadat situace v obnovitelných energiích za dvacet let, nelze asi přesně odhadnout, ale cena, technologie a šíře aplikací budou nesporně ještě příznivější než dnes.

Proč tedy fúze? Pro určitá vědecká centra se jedná o velmi zajímavou možnost vědeckého uplatnění, dobrých platů a (zatím) zajištěné budoucnosti. Každý malý úspěch přináší mimořádný zájem veřejnosti a medií. Výzkum je stimulován osobním zájmem a samozřejmě politicky. Každý politik, jenž tento výzkum podporuje nebo o něm hovoří, má v očích veřejnosti řadu pozitivních hlasů k dobru. Podporuje něco tak trochu tajemného, velmi perspektivního, něco, co (údajně) jedním vrzem řeší největší problémy lidstva.

Na světě jsou dvě centra, kde se vyvíjí termojaderný reaktor TOKAMAK a ITER. Jejich výzkum a experimentální provoz dotují vyspělé státy světa, v případě ITER celkem 35 států. Počínaje rokem 2016 se očekává, že celková cena výstavby experimentu bude přesahovat 20 miliard EUR, po několika zvýšeních v minulých letech. Euratom přispívá 34% celkových nákladů. Tento reaktor má ověřit možnost výroby tepla a nebude produkovat žádnou elektřinu.

Jádro evropského reaktoru ITER umístěného ve francouzském Cadarache by mělo mít 30 metrů v průměru a bude 20 metrů vysoké. Jedná se o komplexní zařízení, jež je mnohonásobně komplikovanější, než výkonem ekvivalentní jaderný štěpný reaktor a má desetinásobný objem. Obrovské rozměry komerčních fúzních zařízení plynou z poměrně nízké hustoty plasmy a předpokládá se, že by jádro fúzního reaktoru vážilo 30.000 tun, což pro srovnání odpovídá hmotnosti 26 prázdných vlaků, každého o padesáti čtyřnápravových vagonech. V podloží reaktoru je umístěno 200 tisíc kubických metrů betonu.

Fúzní experiment s laserem, provedený v USA, v National Ignition Facility, ukázal, jak obtížné a drahé je vyrobit denně jeden fúzní mikrovýbuch. V reálném provozu fúzního reaktoru by byly mikrovýbuchy potřeba stokrát za sekundu, po mnoho let.

O předpokládané technologii se celá léta mlží. Tvrdí se, že fúzní reakce nebude produkovat radioaktivní odpad – přičemž při reakci deuteria s tritiem (těžkého vodíku se supertěžkým) vzniká neutronové záření a jeho působením škála izotopů, mezi nimi i radioaktivních. Potřebné tritium se na zemi nevyskytuje, a proto jej bude nutno vyrobit reakcí v reaktoru, či přímo v termonukleárním zařízení, opět za vzniku radioaktivního záření a izotopů. Z fúzního reaktoru bude odcházet směs radioaktivního tritia a helia. Plynný, vysoce toxický radioaktivní odpad. Reakce samotných deuteriových jader, při níž by se žádný neutron neuvolňoval, a jaká probíhá v nitru Slunce, se zatím v pozemských podmínkách nezdařila.

Jiná teoretická možnost, o níž se uvažuje, spočívá v jaderné fúzi 3He a deuteria. Tato reakce je skutečně čistá, protože při ní nevznikají žádné neutrony. Má ale jiný háček, v tomto případě nemalý. Izotop helia 3He je velmi vzácný a v současné době se získává z přírodního zemního plynu nebo z jaderného reaktoru CANDU provozovaného s přírodním uranem. Celosvětová roční produkce tohoto plynu je 1 kg. V poslední době se zjistilo, že měsíční prach obsahuje do 50 mg 3He na tunu. Pro samotné zásobování USA by bylo ročně zapotřebí asi 25 tun tohoto izotopu, tj. asi jeden náklad bývalého raketoplánu. To by samozřejmě vyžadovalo vybudování měsíčního průmyslového závodu a kyvadlové lety. Celkové zásoby izotopu 3He na Měsíci se odhadují na jeden až pět milionů tun a podle Ouyang Ziyuan, vedoucího vědce čínského programu pro využití Měsíce, by helium mohlo zásobovat zemi po dobu 10 000 let.

Bylo by takové zásobování jistější a bezpečnější než kombinace energie větru, slunce, vody, moří, biomasy a zemského tepla na domácí planetě? Kolik lidí by si mohlo dovolit koupit elektřinu, k jejímuž zajištění by byly potřeba kosmické lety – nejdražší lidská technologie? Jedinou výhodou tohoto systému by bylo, že celou energetiku by měla v ruce skupina manažerů, majitelů a jejich politických spojenců – byla by to ale jen jejich výhoda. Co by to, kromě drahé a centrálně vyráběné energie, přineslo ostatním?

Nebylo by lépe prostředky na výzkum jaderné fúze směrovat do výzkumu, vývoje a výstavby obnovitelných zdrojů energie a do technologií fixace uhlíku z atmosféry?

Autor: Milan Smrž | neděle 30.9.2018 10:34 | karma článku: 11.60 | přečteno: 453x

Další články blogera

Milan Smrž

Jakou šanci má obnovitelná energie v Parlamentu?

Parlamentní seminář na téma energetické budoucnosti ČR a perspektiv energetické politiky proběhl dne 27. 11. 2018. To co zaznělo, byla směs bezradnosti a neinformovanosti.

1.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 284 | Diskuse

Milan Smrž

Evropské energetické projekty

Evropské sluneční projekty propagují obnovitelnou energetiku, která přináší profity životnímu prostředí, financím svých uživatelů a decentrálním charakterem podporuje soběstačnost a sílu komunit. Mohou se stát inspirací pro ČR.

19.11.2018 v 16:12 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 406 | Diskuse

Milan Smrž

Proč nemáme rádi obnovitelné zdroje energie?

Jsou čisté, nyní již levné, vliv na životní prostředí je nesrovnatelně nižší. Proč tedy ne? V české kotlince se navršilo několik chyb, které se podepsaly na nedůvěře české veřejnosti k obnovitelným zdrojům energie.

9.11.2018 v 20:57 | Karma článku: 35.07 | Přečteno: 3957 | Diskuse

Milan Smrž

Otázky na jadernou energii, které u Václava Moravce nezazněly

Vysocí státní úředníci stále tvrdí, že jádro je nejlevnější zdroj a jinou možnost nemáme. To ale ostře kontrastuje s veřejně publikovanými cenovými kalkulacemi jaderné a obnovitelné energie. Jedná se o neznalost, nebo o záměr?

20.10.2018 v 18:10 | Karma článku: 19.48 | Přečteno: 1482 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Vítězslav Kremlík

Poláci a Francouzi se připojili ke klimatické kontrarevoluci

Obvyklá strategie alarmistů už ztrácí dech. Před klimatickou konferencí sice zinscenovali sérii „spontánních“ akcí pro média jako vždy. Následovala ale srážka frází s realitou.

10.12.2018 v 10:31 | Karma článku: 36.08 | Přečteno: 1260 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

EU a „vyvážený“ přístup k řešení klimatické hrozby

Na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala 11. - 22. listopadu ve Varšavě, EU chtěla prosadit vyvážený soubor rozhodnutí, na jehož základě bude možné dosáhnout pokroku v mezinárodním úsilí v oblasti klimatu.

7.12.2018 v 22:10 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 438 | Diskuse

Jan Ferenc

V Česku neplatí německý zákon

Začátkem listopadu začal v Německu platit zcela nový zákon, který poprvé umožňuje podání hromadné žaloby ve věcech spotřebitelských nároků, resp. ve věcech spotřebitelské ochrany. V českém právním řádu podobný zákon dosud chybí.

6.12.2018 v 19:43 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 923 | Diskuse

Aleš Erber

Agrofert a další zemědělské podniky musí změnit přístup ke krajině!

Pokud nám jde o odolnou a udržitelnou agrární krajinu, je nutné změnit přístup zemědělců a dotační politiku. Jsem skepticky k zastropovní dotací. Spíše vytvořme podmínky pro tvorbu pestré krajiny pro malé a hlavně velké podniky.

6.12.2018 v 18:18 | Karma článku: 16.08 | Přečteno: 282 | Diskuse

Milan Smrž

Jakou šanci má obnovitelná energie v Parlamentu?

Parlamentní seminář na téma energetické budoucnosti ČR a perspektiv energetické politiky proběhl dne 27. 11. 2018. To co zaznělo, byla směs bezradnosti a neinformovanosti.

1.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 18.77 Průměrná čtenost 788

Působil jsem na katedře energetiky VŠCHT. Jsem autor a spoluautor desítek odborných publikací a patentů a od roku 2003 viceprezident evropské asociace EUROSOLAR, usilující o úplnou náhradu fosilních a jaderných zdrojů obnovitelnými. Účastník rozvojových projektů v Zambii 2005-2010. Baví mě ekologická výchova a práce s mládeží.

Kdybyste se chtěli dozvědět víc o obnovitelné energetice,  o její perspektivě i o zásadních limitách současné civilizace, rád k vám přijedu na přednášku s diskuzí. Napište na: milan.smrz(et)eurosolar.cz

Najdete na iDNES.cz