Úskalí úsporných technologií II

Pokračování prvního článku o úsporných technologiích a jejich šalebném působení na udržitelnost. Proměnu, jako vždy máme v rukou, i když to vůbec není jednoduché.

Mechanismus paradoxního působení úsporných technologií je zřejmý z následující úvahy: čím účinněji se energie přetváří do užitečné práce, tím levnější tato práce bude a tím více se bude využívat.

Obdobné můžeme pozorovat v úsilí o regulaci globálního oteplování. Od 70. let jsou v běhu různé politické a podnikatelské aktivity o zvýšení energetické efektivity. Měřeno podílem energie na jednotku HDP bylo opravdu dosaženo značných úspor. Ty ale vedly k opačným výsledkům. Celková energetická spotřeba nepoklesla, naopak následkem byl stálý nárůst spotřeby elektřiny díky většímu objemu výroby a spotřeby. To je hlavní poselství Rebound efektu. (1)

Zdá se, že Rebound efekt se netýká jenom energie, ale působí i v oblastech netechnologických. V roce 2010 byla v medicínském časopise Yaleovy univerzity publikována studie o souběhu nárůstu spotřeby umělých sladidel a zvyšování obezity. (2) Je zřejmé, že umělá sladidla jsou akceptována trhem z důvodu omezení kalorického příjmu, ale ve svých důsledcích vedou ke zvýšenému kalorickému příjmu („…dnes jsme si dali Colu Light, tak si můžeme dát hamburger navíc…,“ může být pravděpodobné vysvětlení uvedeného jevu).

Technologická opatření sama o sobě nejsou schopna kompenzovat vliv konzumního životního stylu. Nezbytnou součástí komplexu řešení tedy musí být radikální změna uživatelského chování, spolu s rekonstrukcí produkčního i finančního systému. Mezi úskalí úsporných technologií obecně patří nekritická víra v zelené technologie. Často se hovoří o tom, že komplex problémů naší civilizace je výlučně řešitelný zelenými, k životnímu prostředí šetrnými nebo šetrnějšími technologiemi. Tato důvěra není prozatím podložena vědeckými studiemi či dlouhodobou empirickou zkušeností; spíše odráží zájem průmyslových výrobců označit nové technologie jako životnímu prostředí neškodící, rovněž proto, že ve vyspělých zemích průmyslového severu tento pohled získává stále více příznivců.

Teoreticky by snad bylo možné vybudovat civilizaci, která by na základě biomateriálů, jejich analogů a obecně dostupných surovin (například uhlíku a alkalických kovů a alkalických zemin z moře) a mohla být udržitelná. Na konci článku uvádím některé výzkumy a možnosti. Je zřetelné, jak o vzdálenou vizi ve skutečnosti jde, především pakliže by se mělo jednat o širokou aplikaci tohoto konceptu.

V současnosti neexistuje technologie, která by nespotřebovávala žádné suroviny nebo energii, či která by neprodukovala žádný odpad. Jsou jistě možné jiné technologie, které budou mít ve srovnání s klasickými menší spotřebu materiálu a finální výrobky budou lépe recyklovatelné. Z principu přírodních zákonů ale není možná 100% recyklace použitých surovin. S výjimkou výlučně přírodních materiálů. V tomto případě se ale o recyklaci a výrobu postará příroda. Možná, že některé zelené technologie mohou zmírnit negativní dopady našeho životního stylu na životní prostředí, nemohou je ale zcela eliminovat, a vstoupí-li do hry Rebound efekt, může se situace naopak ještě zhoršit.

Velká pozornost se v současné době věnuje novým koncepcím dopravy - automatickým systémům. Někteří dopravní experti však soudí, že automatizované dopravní systémy, nové dopravní možnosti a telemetrické řízení dopravy v důsledku přinesou zvýšené problémy a nikoliv jejich odstranění.  Je velmi pravděpodobné, že snížení ceny individuální dopravy zvýší potřebu dopravních prostředků, materiálů, komunikací a dalších dopravních komponent a v důsledku zapříčiní zánik hromadné dopravy. Je to racionální? (3)

Analogický efekt je možné dokumentovat při zvyšování efektivity spalovacích motorů aut, kdy po 50 letech inženýrského vývoje nelze zaznamenat žádnou úsporu paliva, protože technologický progres se využil na zvýšení výkonu, rychlosti a hmotnosti vozu. Zatímco klasický VW „Brouk“ z roku 1955 měl spotřebu 7,5 l/100 km, výkon 30 HP, hmotnost 730 kg a rychlost 110 km/hod, má v roce 2005 VW New Beetle Cabrio výkon 75 HP, hmotnost 1200 kg a rychlost až 160 km/hod, při spotřebě 7,1 l/100km.

Technooptimismus je založen na falešné myšlence oddělených kategorií světa techniky a světa jejích uživatelů. Smysluplné řešení současné globální krize by mělo spočívat v radikální změně životního stylu ve spojení se uměřenou spotřebou z obnovitelných materiálů vyrobeného, pokud možno lokálního zboží. To je ovšem v ostrém rozporu se zájmy i přesvědčením výrobní a obchodní sféry a co horší: i se zaběhlou praxí většiny veřejnosti.

Podle rakouské klimatické badatelky Helgy Kromp-Kolb nám může pomoci příklon k tradičním lidským hodnotám. Osvobození se od materiálního balastu směrem ke skutečným hodnotám života: rodině, přátelství, přírodě, kultuře, vzdělávání a poznávání. (4)

To ovšem znamená se do značné míry rozloučit se stávajícím způsobem života. Bude změna pro všechny přijatelná? Stane se sdíleným způsobem života? Anebo nový způsob bude schopna přijmout jen hrstka?

Jistě by bylo záhodno investovat do dalšího výzkumu obnovitelných technologií nejenom pro výrobu energie, ale pro všechna odvětví. Pro nahrazení neodymových magnetů, založených na nepříliš hojných kovech vzácných zemin uhlíkatými fullereny (5), akumulátorů místo lithia na bázi sodíku či hořčíku, (6) organické fotovoltaické články, uhlíkaté nanomateriály či nové nekovové materiály pro strojírenství. A přijmout základní přírodní moudrost - příroda nezná žádný odpad.

Tyto programy by s plným nasazením měly běžet nejpozději dnes. Situace není ještě tak dramatická. Až začneme mít vážnější surovinové, energetické a sociální problémy, až postoupí globální oteplování a přinese propad produkce potravin i migrační vlnu o dva řády vyšší, bude situace mnohem dramatičtější.

Kam investuje kapitál? Bohužel vidíme, jak neinvestuje do budoucnosti, ale do rychlého zisku. Navzdory tomu, že prostředky do výzkumu jsou považovány za jedny z nejvýnosnějších investic, staví kapitál především infrastrukturu, která bude sloužit mimořádně pomíjivému účelu - povyražení znuděných turistů.  

1. Tilmann Santarius: Drei Gleichnisse über blinde Flecken der Rebound-Forschung, OYA 37, März-April 2016, str. 26
2. Qing Yang: Gain weight by “going diet?” Artificial sweeteners and the neurobiology of sugar cravings; Yale J. Biol. Med. 2010 Jun; 83(2): 101–108, dostupné na internetu: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2892765/
3. Stephan Rammer, Thomas Sauter-Servaes: Die Effizienzillusion einer digitalisierter Mobilität, OYA 37, März-April 2016, str. 52, dostupné na internetu: http://www.oya-online.de/article/read/2347.html
4. http://www.pressetext.com/#news/20160422002
5. http://spsaero.us/Key_ComSpace_Articles/LibTech/LIB-043_White_Paper_Magnetic_Polymers.pdf
6. http://www.snf.ch/de/fokusForschung/newsroom/Seiten/news-170502-medienmitteilung-natrium-und-magnesium-statt-lithium-fuer-akkus.aspx