Současně, ruku v ruce s legislativně i technologicky podpořenou recyklací a hledáním příznivějších materiálových vstupů, musí jít změna paradigmatu v soudobé, jednosměrně a bez širší alternativy materialisticky založené společnosti. Jako bychom byli přesvědčeni, že čím bohatší a majetnější člověk či společnost je, tím je lepším člověkem a tím lepší společností jsou. Nakonec budeme muset přijmout systémovou změnu, protože nekonečný (materiální) růst, který nám diktuje současné paradigma je zhoubou, nakonec i sám sobě.

Zdroj: https://milansmrz.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=807645

Naprosty souhlas. Prestat nehorazne plytvat by mel byt prvni krok ke snizeni energeticke zavislosti, bohuzel koncept tri R - recycle, resuse and repurpose - nema mnoho podpory ani osvety. Pritom potrebne technologie existuji a jsou snadno dostupne, bohuzel nas - mineno technologicky rozvinutou spolecnost - k tomu nic a nikdo nenuti (napr. na rozdil od Space station). Aby clovek obecne neco udelal, tak je ho treba bud motivovat, nebo mu to nakazat. Motivaci ma v soucasne dobe nepodstatna mensina, k tomu druhemu chybi diky ignoranci a chamtivosti jakakoliv vule, politicka ci jakakoliv jina.

Energetický mix musí být co nejpestřejší aby případné výpadky jednotlivých typů zdrojů nepůsobily problém. Každý typ má své pro i proti.

Jádro. Nesnadno se reguluje výkon a je tu i geopolitická závislost na exportérech uranu (Niger, Kazachstán, Niger, Namibie, Uzbekistán ...).

Slunce. Nesvítí vždy, kdy by bylo potřeba. Ale zase období jeho svitu je v souladu s průběhem zátěže v průmyslových firmách.

Vítr. Občas nefouká. Ale je to jen zdánlivé. Pokud operujete s propojenou sítí velikosti celého kontinentu, tak vždycky někde fouká.

Uhlí. Oblíbené co do regulace. A jsme v něm soběstační. Ale zdaleka ho nemáme nekonečně mnoho je to zdroj, který bude jako první zcela vyčerpán.

Závislost na jednom zdroji je cestou do pekel. Čím více různých zdrojů budeme mít, tím lépe.

1) Jádro: Výkon se reguluje naopak relativně snadno, sice jsou na provoz v režimu sledování zátěže z ekonomického hlediska vhodnější jiné zdroje, ale když nebudou, jde to dělat i jádrem. Jako se to děje např. ve Francii.

Závislost na uranu je minimální. Mezi největší exportéry uranu patří i Kanada nebo Austrálie. Uranu je dost a je velmi levný. Jeho cena má na cenu elektřiny vliv v nižších jednotkách €/MWh, tedy prakticky zanedbatelný. V případě růstu ceny uranu se pochopitelně otevřou nová naleziště.

2) Slunce: V našich podmínkách není v souladu průběhem zátěže, největší spotřeba elektřiny je v zimě, kdy se ze slunce vyrábí minimum elektřiny. Jiná situace je v jižních státech, ale u nás prostě se spotřebou neladí.

3) Že občas nefouká není zdánlivé, jsou úplně běžné situace, kdy nefouká v Evropě prakticky nikde a žádná propojená síť to nezachrání, protože výroba větrných elektráren je i v rámci celého kontinentu velmi kolísavá a nepředvídatelná.

Se závěrem souhlasím: "Čím více různých zdrojů budeme mít, tím lépe." - pravý opak toho po čem stále volá pan Smrž.

Článek by možná mohl působit věrohodněji, nebýt obligátního kopání do jaderné energetiky, k čemuž pan Smrž tradičně nepoužívá seriózní zdroje ale podobně smýšlející autory typu Jan Willem Storm van Leeuwen, který se při své svaté válce proti jaderné energetice nejvíc proslavil tím, že energetickou náročnost těžby uranu uváděl tak vysokou, že kdyby byla pravdivá, uranový důl v Namibii by sám spotřeboval více energie celá Namibie. Což pochopitelně není možné. Viz wiki: https://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Willem_Storm_van_Leeuwen

Naopak studie respektovaných organizací jako hospodářský výbor OSN nebo výzkumné středisko Evropské komise ignoruje, protože ty říkají pravý opak toho co van Leeuwen se Smržem:

https://unece.org/sites/default/files/2022-07/LCA_0708_correction.pdf

https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC125953

Dal jste si s tím hezkou práci, akorát si opravte limit je rodu mužského.

Váš článek je přímým důkazem, že poplatek OZE je nesmysl ve své podstatě a spíš měl být poplatek na jadernou energii.

Líbí se mi i poznámka o komplexním procesu v přírodě. Ten proces ovšem trval miliony let a trvá dodnes a nelze ho zrychlit žádnou šílenou zelenou lobby a lepením k silnici. Ten proces jede samovolně.

Pokud bloger nemyslel limitu jako matematickou kategorii.

Pokud jsou obnovitelne zdroje energie ekonomicky schopne konkurovat klasickym zdrojum, pak neni zadny problem.

Staci prestat dotovat jakekoliv vyrobce energie, prenechat ceny na volnem trhu. Pak se ukaze, jake jsou skutecne trzni ceny. Samozrejme musi byt ukoncena i neprima podpora nekterych zdroju energie a umele prekazky stavene nekterym zdrojum energie.

Pokud se to neudela, beze skutecnych cen je/bude znemoznena ekonomicka kalkulace a bude nasledovat ekonomicky propad. Takhle to dopadlo ze socializmem, kde ceny urovala centralni cenova komise a propad se ocekavatelne dodstavil.

Nemáte jen ekonomická hlediska ale i bezpečnostní, politická, ekologická. To však sladit do rozumného kompromisu je tvrdý oříšek, je tam spousta lobby ze všech stran.