Jezdec na koni sinavém – smrt (IV.díl seriálu)

Mohlo by se zdát, že smrt je kvintesencí všech předešlých apokalyptických jezdců. Jak válka, tak nemoci a hladomor za sebou nechávají mrtvé. Proč je tedy mezi apokalyptickými jezdci ještě další zvaný smrt? 

Podíváme-li se na průběhy civilizačních faktorů, tak jak byly předpovězeny simulačními programy v 70. letech minulého století na Massachusettském technologickém institutu a publikovány Římským klubem jako Limity růstu  a v loňském roce znovu ověřeny  Gayou Herringtonovu z konzultační firmy KPMG, uvidíme, že je to velmi pravděpodobné. Budeme-li konat jako dosud, je pravděpodobnost kolapsu civilizace velmi vysoká.

Obrovská vlna smrti, patrná z grafů obou prací bude nevyhnutelná, pakliže velmi rychle nepodnikneme všechno na svou záchranu. Do roku 2000 se křivky nárůstu počtu obyvatel a produkce potravin poměrně kryly, ale po roce 2000 se začínají čím dále tím více rozebíhat. Objem produkovaných potravin bude podle těchto předpovědí klesat rychleji, než jak bude klesat počet osob. Nebude se ale jednat o určitou lokalizovanou oblast, jako tomu bylo v případě hladomorů, ale o oblasti mnohem větší. Gaya Herringtonová navrhuje zaměnit růstový model ekonomiky na model, který by vedl k uspokojení lidských potřeb. Jde o se naši poslední možnost. Teď nebo nikdy.

Již zmíněný irský badatel v oblasti hladomoru Ó Gráda uvádí, že v současné době není hladomor v bohatých částech pravděpodobný, protože potraviny je možno dovést. To možná platilo v nedávné minulosti v konkrétních případech lokálního, časově ohraničeného nedostatku potravin pro mnohem menší počet hladovějících. Předpokládaný propad budoucí výroby potravin postihne velmi pravděpodobně mnohem větší část světa a některé oblasti přestanou být producenty. Ty oblasti, kde ještě půjde něco vypěstovat, budou přeplněny klimatickými migranty a jejich potravinová kapacita se bude rychle vyčerpávat.  Budoucí masová migrace nebude jenom důsledkem přímého násilí a válečných událostí jako tomu bylo dosud, ale i díky záplavám, nedostatku vody pro zemědělství i pro obyvatele a zničujícímu vedru.

Mezi země s největším počtem lidí v pobřežních oblastech patří Čína, Indie, Bangladéš, Vietnam, Indonésie, Japonsko, Egypt, Spojené státy americké, Thajsko a Filipíny. V přímořských oblastech žije celkem 650 milionů lidí, kteří budou zatopeni nebo ohroženi stálými záplavami, když stoupne hladina  moře o asi dva metry. Dvě třetiny největších světových měst s více než pěti miliony obyvatel leží alespoň částečně v oblastech s nízkou nadmořskou výškou. To je důležité, protože lidé se stále častěji stěhují do měst. Během příštích 100 let, kdy očekáváme vzestup hladiny moří, bude také narůstat populace v městských oblastech.

Sucha, která vědci zaznamenali během zániku starověké mayské civilizace, jsou podobná těm, které předvídá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) pro blízkou budoucnost ve stejném regionu. To, co se zdá jako malé snížení dostupnosti vody, může vést k důležitým, dlouhodobým problémům. Problém se netýká pouze poloostrova Yucatan, ale týká se všech regionů v prostředí, kde je rychlost odpařování vysoká. Na základě historických výzkumů kolapsu říše Mayů na Yucatanském poloostrově se v takových situacích předpokládá nárůst agresivity ústící v občanskou válku a genocidu, které nakonec vedly k devastaci celých oblastí a k zániku vyspělé mayské civilizace.

Je ovšem otázku, zda se taková situace musí nezbytně opakovat. Následky hurikánu Katrina  v létě 2005, které byly provázeny zprávami o rabování, násilí, vraždách a znásilňování, se ale ukázaly jako přehnané, nafouknuté, nebo jednoduše vyfabrikované. Některé trestné činy, jako vyrabování Walmartu, se skutečně staly, ale přehnané zprávy několik zpravodajských organizací odvolalo. Šířily se falešné zprávy o odstřelovačích, kteří stříleli na záchranné vrtulníky a zprávy o ganzích potulujících se po městě a střílejících na policisty a přeživší. V důsledku hurikánu byl zastřelen pouze jeden policista a proti domnělým členům gangů nebyla vznesena žádná obvinění. Mnoho hlášených případů „rabování“ byly ve skutečnosti aktivity přeživších, kteří uklízeli nezbytné zásoby, jako je jídlo, voda, oblečení a přístřeší. Některé případy rabování provedl malý počet důstojníků místní policie. Malý výskyt občanských nepokojů po katastrofě Katarina byly v souladu se všemi existujícími výzkumy sociologie, které docházejí k závěru, že rozsáhlé rabování je mýtus šířený médii.

Mezi situací v Orleansu a situací i při částečném rozpadu civilizačních struktur, je ovšem zásadní rozdíl. V New Orleansu přispěchaly na pomoc civilní i vojenské záchranářské jednotky s technikou, jídlem a vodou. Z povahy katastrofy bylo jasné, že se jedná o lokální, krátkodobou a v podstatě  zvládnutelnou záležitost. Na konci tunelu bylo vidět světlo.                                                                       

Nedávné bouře žlutých vest v Paříži a krvavé události v Kazachstánu ale ukazují na to, že předpokládaná omezení spolu se zhoršující se sociální situací občanů jsou schopna vyvolat obrovské vlny nepokojů a násilí.

Dokladem zvyšujícího se napětí jsou také hraniční bariéry. Jedná se o vysoké ploty s ostnatými či žiletkovými dráty. Tyto bariery se budují pro účely hraniční kontroly, jako je omezení nelegálního přistěhovalectví, obchodování s lidmi a pašování.   Na počátku 21. století vzrostla výstavba hraničních bariér; polovina všech hraničních bariér postavených od konce druhé světové války v roce 1945, byla postavena po roce 2000. Plot dlouhý přes tři tisíce kilometrů stavěný mezi Indií a Bangladéši o průměrné nadmořské výšce 6 metrů je podmíněn strachem před masovou migrací díky záplavám. Následuje hranice mezi Marokem a Západní Saharou a Pákistánem a Afganistánem, obě dlouhé asi 2700 km.

Účinek teploty

Extrémní vlny veder mají přímý vliv na životy lidí. Zvýšená teplota, jak již bylo uvedeno, zvyšuje lidskou agresivitu a má přímý vliv na počet úmrtí. Světová zdravotní organizace uvádí, že v letech 1997 až 2017 zemřelo v důsledku veder 166.000 lidí. Sedmdesát tisíc lidí zemřelo během vlny veder v roce 2003 v Evropě.  S rostoucí teplotou se bude toto číslo zvyšovat. Minulý rok byl na Zemi opět obzvlášť teplý, pátý nejteplejší od začátku záznamů o počasí.  Od roku 2030 se může jednat o 250.000 úmrtí ročně, přičemž účinky veder se budou zesilovat v městech. V roce 2015 bylo vlnám veder vystaveno 175 milionů lidí.

Se zvýšenou teplotu také souvisí požáry, které v posledních letech sužují především Austrálii. Současné tamější požáry jsou podle vědců předzvěstí budoucnosti celé planety. V letech 1998-2017 bylo požáry ovlivněno celkem 6,2 milionů osob, v těchto letech bylo 2400 obětí. Pokud průměrná teplota stoupne o 3 stupně nad úroveň před započetím industrializace, budou podobné katastrofy běžným jevem.  V Austrálii stoupá průměrná teplota rychleji než ve zbytku světa. Ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí je zde nárůst o 1,4 °C, celosvětový průměr je 1,1 °C. Vědci varují, že po zvýšení o pouhé 2 stupně dojde ke katastrofálním a nevratným změnám.

Cesty řešení

Máme jedinou možnost. Musíme vycházet z toho, že jmenované neradostné výhledy se musí stát východiskem systémové změny, která přinese narovnání nejhorších ekologických a sociálních excesů. Cesta změny je vždy složitá a vyžaduje kreativní jedince, odhodlané politiky a organizátory změn. Je třeba přesně formulovat základní problém, komunikovat jej s lidmi, hrát s otevřenými kartami. Pakliže má proměna být úspěšná a má-li dosáhnout svého cíle musí se pro ni získat převážná většina veřejnosti.

Při plánech na odvrácení či mitigaci klimatické katastrofy bude třeba také počítat s extrémními názory, a proto je třeba k řešení přikročit s maximální otevřeností a v konsenzu s nejširší veřejností. Příkladem mohou být závěry například formou v rozhodování v rámci občanských shromáždění. Je třeba připravit účinnou strategii obrany proti spikleneckým teoriím. Klimatickou, ekologickou a sociální politiku nelze dělat v politických kuloárech, je třeba ji diskutovat a realizovat zcela veřejně.

Protože nejsme všichni stejní a žijeme na různých místech jistě nebude možné nalézt jednostejné řešení pro všechny. Z toho plyne, že změna musí proběhnout decentrálně a na různých místech bude mít různou formu. Tak jako Utopie znamená místo, které ve skutečnosti neexistuje (U-topie), mělo by se jednat o Topii, tedy kterékoliv místo. Úkolem politiky bude tuto proměnu umožnit.

Cílem této minisérie není vyděsit veřejnost, ale vyzvat ji k probuzení. Stále méně jsme právoplatnými a svébytnými občany. Korporátní systém ruku v ruce se zkorumpovanými vládami s námi hrají šalebnou hru. Jak o naše hlasy při volbách, tak i o naše peněženky. Jsme násobně několikerým způsobem ožebračováni nadnárodními korporacemi, které nás nutí dělat věci, které by nás asi ani ve snu nenapadly.

Tak například v USA již před válkou vykoupily korporace přes nastrčené firmy systémy funkční veřejné dopravy, aby ji posléze zrušily a přinutily tak veřejnost kupovat si auta a do nich pohonné hmoty. Tak nás pro svůj zisk přinutili opustit příjemnou hromadnou dopravu, vymyslet pro ni hanlivá přízviska (socka) a vystát si své hodiny v nekonečných dopravních zácpách.

Jsou dobře známy praktiky farmaceutických koncernů, které si pohrávají s vládami a občany výlučně podle pravidel maximalizace zisku. Jsou známy vědecké zprávy, které za peníze cukerných společností vytvořili renomovaní vědci, aby nám vtloukli do hlav, že škodlivým není cukr, ale tuky, zatímco pravda je zcela opačná. Jsou dobře známy přímé i nepřímé dotace do nových vrtů na ropu a plyn například formou odpočtů nákladů i dnes, kdy je prioritou zbavit se fosilní závislosti.

Cena, kterou platíme, není jenom finanční, současný ekonomický systém rozvrací samotné základy života.