Počkáme na čtyři jezdce ? (II)

Jezdec na koni ohnivém – válka. Další díl mikroseriálu o apokalyptických jezdcích. Tentokrát s tématem, které Evropa za posledních sto let vnutila světu dvakrát. Doufejme, že naposledy.

Největším barbarstvím a hanbou lidské společnosti je krvavé násilí a války. Válka je terorismus s největším rozpočtem, popřením humanity, soucitu a sounáležitosti, nemluvě o tom, jak často se války a násilí glorifikují. Válka je společným zločinem na nás všech.

Máme-li na mysli vraždu, nikdo nepovažuje pachatele za pozitivní osobu. Zejména násilí páchané na náhodných lidech se posuzuje mimořádně negativně. Naopak ale ten, kdo zabije co největší počet anonymních nepřátel ve válce, je oslavován jako hrdina. Zabíjí někoho, koho vůbec nezná a kdo mu ve většině případů osobně nic neprovedl. Válka je paradox.

O válkách se často mluví jako o něčem, co tady vždy bylo, co se i v budoucnu bude opakovat, jako o něčem, co je „přirozenou složkou“ naší povahy. Nejničivější a největší války jsou doménou velkých autokratických, ale i demokratických společností. Války většinou neřeší skutečnou příčinou, konflikt nakonec stejně v budoucnu skončí mírovou smlouvou.  

Růst agrese

Válečná mašinérie nabírá na obrátkách. Vojenské náklady USA byly v roce 2020 766,58 miliard USD, tedy přes 2 miliardy denně. A každý rok se stále zvyšují. Ostatní země následují s velkým odstupem: Rusko 61,7; Spojené království 59,2; Saudská Arábie 57,5 a Německo 52,8, miliard USD.

Náklady na rostou především díky drasticky rostoucím cenám vojenské techniky. Určitým vyjádřením ceny války jsou celkové náklady na celou válku dělené počtem obětí na obou stranách konfliktu. Tento podíl uvádí, na kolik přijde jeden zabitý v konkrétní válce. V první světové válce se přepočtené náklady pohybují okolo 17 000 USD na jednoho mrtvého, zatímco ve válce druhé to již činilo 35 000 USD. Konflikt, který dlouhá léta zuřil v Iráku a Afganistánu, je zatím nejdražší válkou. Každý mrtvý, voják i civilista, přišel v těchto konfliktech na jeden až dva miliony amerických dolarů.

S postupující dobou roste bojové vytížení vojáků. V průběhu druhé světové války (mimo Rudé armády) to bylo za čtyři roky pouhých 40 dní boje. Během vietnamského konfliktu strávil průměrný pěšák 240 dní za rok v bitvách.   

Otřesné zjištění, které uvádí podplukovník Dave Grossman, je nárůst válečného násilí s postupem doby. V nejkrvavější bitvě americké osvobozenecké války u Bunker Hill (1775) bylo podle průzkumu pouze 10 % vojáků obou stran ochotno mířit přímo na protivníka. To samozřejmě velitelům nezůstávalo utajeno, a tak často nařizovali útok na bodáky. Ještě za druhé světové války střílelo na nepřítele pouhých 15–20 % amerických vojáků, a teprve za korejské a vietnamské války byla žeň smrti důkladná. V těchto konfliktech na protivníky cíleně střílelo již 90 % Američanů.

Všeobecná branná povinnost se stala výsadou konce devatenáctého století. Současně s ní se prudce zvedl počet civilních obětí, v první světové válce činil okolo 10–20 %, zatímco ve válkách poslední doby se zvýšil až k 90 %.

S nacházející klimatickou katastrofou vstupují do hry další faktory. S rostoucí teplotou roste lidská  agresivita, to jak primárně, tak i sekundárně nedostatkem jídla a stresem ze sociální deprivace, jak vidíme u pandemie Covid-19.

Staří Římané, jejichž civilizace je v mnohém předloha současné euroatlantické společnosti, měli přísloví „Chceš-li mír, připravuj válku“, čili říkali, že nejlepším prostředkem, jak zajistit mír je zbrojit a prodloužit hranice, tedy expandovat do cizích zemí, aby vlastní země zůstala oddělena od možného nepřítele. Spojené státy, ale i Sovětský svaz před druhou světovou válkou obsazením pobaltských států a části Polska, tuto antickou doktrínu téměř doslova převzaly, o čemž nasvědčuje počet amerických vojenských základen v různých zemích světa. V roce 2019 se uvádělo 600 zámořských základen a asi 1000 všech dohromady.

Do jaké míry jsou ale římské vojensko-politické teze spolehlivé? Je nasnadě, že po přípravě téměř vždy přichází akce; příprava války na určitý čas sice protivníka zastraší, než nalezne nové strategie a nová řešení. Historie nás učí, že přípravy na válku neměly nikdy za následek mír – v opačném případě bychom museli žít dlouhodobě a celosvětově v míru.

Co můžeme očekávat?

Úpadek demokracie, nárůst formalismu a mediokracie, ztráta zájmu o řešení skutečně důležitých otázek, růst nákladů na zbrojení, hi-tech a umělá inteligence ve vojenských arzenálech, přinášející další odosobnění, to vše v podmínkách zostřujících se problémů klimatických, hospodářských a politických.

Nedostatek základních potřeb, potravin a vody, zásadně zvýší nebezpečí intervenčních i občanských válek, rabování a násilí. Samozřejmě nikdo nikdy nemůže vědět, jak bude budoucnost vypadat, je ale dobré si připomenout slova antického historika Thúkydidése: “Lidé se chovají tak, jak se chovali v minulosti“.

Lev Nikolajevič Tolstoj popisuje ve svém díle Vojna a mír, jak se s přibližujícím francouzským nepřítelem měnil postoj Moskvanů. Místo toho, aby se stal vážnějším, byl naopak lehkovážnější. To odpovídá pozorováním americké thanatoložky  Kübler-Rossové: popírání fatální nemoci je první obranou linií naší psychiky.

Co můžeme dělat?

Mnoho, … i když minulé východoevropské režimy zdiskreditovaly mírová hnutí na dlouhou dobu. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že bychom otázkám odzbrojení a míru měli věnovat mimořádnou pozornost. V dnešní době, kdy jenom Spojené státy investují do armády a zbrojení přes dvě miliardy dolarů denně a symbolické hodiny soudného dne (Doomsday Clock) jsou pouhých 100 vteřin před půlnocí. Tyto problémy by se měly stát základem politické a občanské debaty. Bez angažovanosti v této otázce nepokročíme.  

Protiválečné hnutí má dlouholetou tradici a v posledních dosáhlo významných úspěchů i na půdě mezinárodních institucí. Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zbraní je první právně závaznou mezinárodní dohodu s konečným cílem jejich celkové eliminace. Pro smluvní strany smlouva zakazuje vývoj, testování, výrobu, hromadění, umisťování, přenos, použití a hrozbu použití jaderných zbraní, jakož i pomoc a podporu k zakázaným činnostem.

Smlouva byla schválena dne 7. července 2017, kdy 122 hlasovalo pro, Nizozemsko bylo proti a Singapur se zdržel. Šedesát devět zemí nehlasovalo, mezi nimi všechny státy s jadernými zbraněmi a všichni členové NATO kromě Nizozemska. Smlouva vstoupila v platnost 22. ledna 2021.

V prosinci 2021 podepsalo přes padesát nositelů Nobelovy ceny a prezidentů vědeckých společností výzvu k „globální mírové dividendě“. S ohledem na zrychlující se globální závody ve zbrojení požadují, aby všechny členské státy Organizace spojených národů společně vyjednaly 2% snížení svých ročních vojenských výdajů. Navrhují vyčlenit polovinu ušetřených zdrojů do celosvětového fondu na boj proti změně klimatu, pandemiím a extrémní chudobě. Od roku 2025 do roku 2030 by „mírová dividenda“ generovaná tímto návrhem přesáhla jeden bilion amerických dolarů – částku srovnatelnou s celkovými investicemi do obnovitelných energií po celém světě a šestkrát vyšší než prostředky přidělené na výzkum a vývoj léčby rakoviny, HIV/AIDS, tuberkulózu a malárii.

V současné době není mnoho zemí, které nemají žádnou armádu. Patří mezi ně některé ostrovní státy, Grónsko a několik zemí Střední Ameriky na Panamské šíji. Kostarika, jedna z nich, investuje místo do armády do vzdělávání. Po tři desetiletí bylo na vzdělávání alokováno téměř 30 % státního rozpočtu.  

Existují indicie, že války nás stále v naší historii neprovázely. Některé interpretace (Riane Eislerová: Číše a meč, agrese a láska) kultur v turecké Anatólii nasvědčují o opaku. Archeologické nálezy v Çatal Hüyük implikují obraz společnosti, která po několik tisíc let svého trvání nebyla soutěživá, ale spolupracující, která neválčila, ale žila v míru. Společnost, která neglorifikovala náčelníky, ale ponechávala jim v životě i ve smrti stejné místo bez hierarchie. Jak domy, tak i hroby této éry se mezi sebou prakticky neliší. Muži nejsou pohřbíváni se zbraněmi, jako na jiných místech, na nalezených kresbách nejsou zobrazováni válečníci s kopími či meči, hroby nejsou zaplněny kostrami žen, dětí, sloužících, otroků a zvířat, jak tomu bývalo v jiných kulturách, kdy byli zabiti a pohřbeni spolu s významným náčelníkem. Společnost dlouhé epochy v oblasti Çatal Hüyük byla vyvážená i pokud se týče rolí žen a mužů – žádné pohlaví nebylo dominantní. Podobné kultury byly identifikovány i na dalších místech (Kréta, Mohendžodaro).

Americký spisovatel a nositel humanitární ceny Alberta Schweitzera Norman Cousins (1915–1990) říká, že válku stvořila lidská mysl a také ta je schopna vytvořit mír.

Dominantními příčinami válek nejsou, na rozdíl od toho, co se často uvádí, surovinové, územní, nacionální nebo rasové příčiny, ani nejsou války bezvýhradně dány potřebou zastřít vnitropolitický problém. To jsou často jen zástupná a uchopitelná vysvětlení. Dominantní důvody násilí však spočívají hluboce v naší mysli.

Stanislav Grof, českoamerický psychiatr, zakladatel a dlouholetý prezident Mezinárodní transpersonální společnosti se ve svých pracích mimo jiné zabývá aspekty válek a násilí. Výzkumy ukazují, že kořeny násilí a válek jsou v mnohém determinovány negativními prožitky okolo narození (nepřijetí matkou, strach, násilný porod, nedostatek lásky, …) i pozdějším negativním vývojem v raném dětství. Mnohem více než společenské formy hrají roli vlastní prožitá traumata, která nebyla v průběhu života zpracována. Tyto informace jsou hluboce uloženy v paměti, a proto představují těžce přístupný materiál. Grof vidí cestu k osvobození společnosti od násilí v láskyplném a pečlivém přijetí nového člověka i uvědomění si kořenů násilného chování, jejich zkoumání na osobní i společenské úrovni a jejich kultivace pomocí transpersonálních prožitků.

Perinatální obrazy – týkající se porodu – jsou běžnou formou válečných tirád; militaristické projevy a válečné plakáty mají v různých dobách a různých zemích podobnou formu a používají stejný obrazový i verbální slovník. Mluví se na nich o rdoušení naší svobody cizími zájmy i cizí intervencí, nebo se opírá o symbolické obrazy malého prostoru (nacistický Lebensraum – životní prostor), nepřátelé mají formu různých mytických a děs budících zvířat. To všechno reprezentuje symboliku perinatálních traumat.

Důležitou cestou je nenásilná komunikace, která je nástrojem míru a dohody . Je jednou z cest, jak konfliktům předcházet a jak konflikty řešit. Je založena na základních principech, které formuloval americký psycholog Marshall Rosenberg (1934–2015). Podstatnými prvky jeho metody jsou aktivní naslouchání, nesouzení, respekt k právům a přijetí skutečnosti, že každý člověk má základní potřeby, které jsou u všech lidí stejné. Každý je chce mít zajištěny, každý chce mít alespoň nějakou míru uznání a zájmu o svou osobu.

(pokračování příště)